Pokud víte něco o japonském jazyce, možná víte, že san je obyčejná čestná. Není divu, že se dozvíte, že japonské slovo pro dědečka je ojiisan. Neformálním termínem, kterým by se dalo říkat vlastní dědeček, je sofu.

Některé japonské děti nazývají své prarodiče Jiji (z ojiisanu) a Babu (z obouasanu, Japonce pro babičku).

Téměř identické slovo ojisan znamená strýc.

Na rozdíl od mnoha jiných asijských kultur nemají Japonci různá jména pro prarodiče matek a otců.

Chcete se dozvědět více o jménech prarodičů? Naučte se japonská jména pro babičky. Viz také úplný seznam jmen dědečka.

Dědové v tradiční japonské kultuře

V tradiční japonské kultuře jsou genderové role poměrně rigidně definovány. Otcové jsou zodpovědní za podporu svých rodin a často na to pracují velmi dlouhé hodiny. To ponechává matkám odpovědnost za péči o děti a často o starší příbuzné, což je velmi důležité jako ve většině asijských kultur. Japonské matky musí navíc řídit vzdělávání svých dětí, dostat je do nejlepších škol a zajistit, aby dobře fungovaly.

Po mnoho let mělo Japonsko odchod do důchodu 55 let. Mnoho dědečků, kteří zmeškali rodičovství svých malých dětí, tak mělo šanci být se svými vnoučaty a pouto s nimi, často pomáhali s hlídáním.

Modernizace měla dopad na japonskou rodinnou kulturu, přičemž více žen zastávalo zaměstnání. Rovněž byl zvýšen věk odchodu do důchodu, takže někteří dědové musí chvíli počkat, než se budou moci soustředit na prarodiče.

Význam rozšířené rodiny

Japonci mají koncept s názvem tj., Který lze zhruba přeložit jako rozšířenou rodinu nebo „pokračující rodinu“. Struktura rodiny zahrnuje několik generací a je velmi hierarchická. Zdůrazňuje také členy rodiny, kteří sdílejí bydliště nebo žijí velmi blízko u sebe. Japonské přísloví říká, že dospělé děti by neměly žít tak daleko od svých rodičů, že jim nemohou nést misku horké polévky. Vzhledem k obtížné povaze přepravování misky polévky a rychlosti, s níž se ochlazuje, to znamená, že generace musí žít docela blízko u sebe!

Japonské rodiny tradičně odvozují svou strukturu z mužské strany. Po mnoho let byly v systému známém jako prvorozenství předávány majetek a odpovědnosti z otce nejstaršímu synovi. Když se ženy vzaly, staly se součástí jejich manžela, tj. Rozšířené rodiny. Synové, kromě nejstaršího syna, si museli na světě udělat vlastní cestu a často opustili rodinný dům, aby hledali štěstí jinde.

V moderní době se někteří Japonci stále drží primogeniture a dalších tradičních praktik. Jiní přijali modernější způsoby.

Japonec ve Spojených státech

Japonci, kteří přicházejí do Spojených států, se musí přizpůsobit úplně jiné kultuře. Byly úspěšné v mnoha různých profesních oborech a v mnoha geografických oblastech. V tomto smyslu se asimilovali do americké kultury, ale zachovali si mnoho svých tradičních hodnot.

Japonská společnost byla historicky velmi skupinově orientovanou společností. Tuto charakteristiku bylo možné pozorovat u časných skupin přistěhovalců, kteří často sdružovali své zdroje, aby si navzájem pomáhali uspět. Diskriminace Japonců žijících ve Spojených státech, která vyvrcholila v internačních táborech z období druhé světové války, pravděpodobně přispěla k udržení tohoto skupinového pocitu. Dokonce i dnes mnoho Japonců patří k tzv. „Dobrovolným společnostem“ nebo jednoduše sdružením. Tyto organizace zachovávají japonskou kulturu a bojují proti diskriminaci. V době po druhé světové válce se tyto skupiny snažily získat odškodnění pro ty, kteří přežili Japnese internační tábory. Jejich úsilí bylo odměněno v roce 1988, když prezident Ronald Reagan podepsal zákon o občanských svobodách, který obsahoval oficiální omluvu a poskytl finanční náhradu pozůstalým.

Japonská přísloví

Prarodiče ve většině zemí jsou známí tím, že vydávají moudrost. Moudrost japonských dědečků má několik zajímavých podob.

Yoji jukugo je jméno přiřazené idiomatům složeným ze čtyř znaků. Nemůžete to říct tím, že uvidíte anglický překlad, ale každý idiom se skládá ze čtyř kanji znaků. Získání významu ze čtyř znaků může být často náročné:

• "Deset osob, deset barev." Tento idiom jednoduše poukazuje na neuvěřitelnou rozmanitost lidských bytostí.
• "Nevidět je květina." Japonci používají „květ“ jako symbol krásy a představivosti. V této souvislosti znamená přísloví, že věci, o nichž se fantazií sní, jsou krásné.
• "Slabé maso; silné jídlo." Slabí pohltí silní.

Některá japonská přísloví nejsou omezena na čtyři znaky. Mnoho citů ozvěny nalezených v jiných jazycích. Například Japonci říkají: „Dítě žáby je žába.“ Američané by řekli: „Jablko neklesne daleko od stromu, “ nebo „Jako otec, jako syn.“ Japonci říkají: „Podzim sedmkrát, vstaň osm.“ Je to stejný pocit jako: „Pokud se vám nejprve nepodaří uspět, zkuste to znovu.“

Ostatní přísloví jsou jedinečně Japonci. Například japonský dědeček se může zmínit o „kachně nesoucí pórek“. To je symbol štěstí, protože tradiční recept na kachní polévku vyžaduje pór, takže je štěstí, že narazíte na kachnu i pór. Zábavný fakt, který můžete sdílet s vnoučaty: Jedním z původních Pokémonů, který se jmenuje Farfetch'd, je kachna s pórem.